...ptávají se mě nechápavě a s trochou despektu v hlase kamarádi a známí.
Pletení je podezřelé, uplěl na něm povlak socialistického nedostatku, kdy všichni vyráběli, co mohli a jak uměli (nebo spíš neuměli). Zavání nudou a zapšklostí jako stařečina naftalínová skříň. Vynáší z hloubi paměti dětská traumata kousavých kulichů a svetříků barev tak odporných, že ani slzy vzteku a ponížení je nemohly smýt. (Sama si dodnes živě pamatuji na sněhobílého kulicha s červeným vzorem a obrovskou modrou bambulí, kterého jsem nesnášela, neb byl na zavazování pod bradou, šíleně hryzal na čele (zvláště když se člověk zpotil) a připomínal mi do rudofialova rozdurděné agresivní krocany, kterých se dodnes bojím.)
Moji milí, začala jsem plést z jednoduchého důvodu: už mě nebavilo utrácet svůj drahocenný čas běháním po obchodech ve snaze najít něco, co:
a) se mi bude líbit
a
(spojka slučovací, ošem prakticky spíše vylučovací)
b) bude to z kvalitního materiálu.
Jak prosté, milý Watsone. Bohužel kvalitní materiály se u nás zpravidla nabízejí pro kategorii 50+, takže najít kašmírový svetr pro mladou holku je úkol téměř nadlidský (zlatou výjimkou jsou kašmírové svetry z Promodu, které se za výprodejovou cenu opravdu vyplatí pořídit. Nemají je ovšem každou sezonu, achich.) Kvalitní merino najde člověk leda ve funkčním prádle, směsi s hedvábím jsou tak vzácné jako bílý delfín a o alpace si můžu nechat většinou jen zdát (Ale počkat! Abych nebyla nespravedlivá, loni jsem pořídila v hrabárně HaM svetr s příměsí alpaky.) Z toho plyne, že výjimky se najdou, ale mně už to prostě za ten čas a námahu nestojí.
Začínala jsem tedy jako pletařka z nouze hojnosti (jak krásný oxymoron!) a s každým dalším upleteným metrem se nořila hlouběji a dál do tajů tohoto tichého řemesla, až si mne docela získalo. Postupně jsem zjišťovala, že to, co nás učili ve škole, byla naprostá fušeřina a diletantismus a toužila se posunout dál. Výborným barometrem jsou rekace okolí. Jakmile se mě někdo zeptá: "To sis pletla sama, že?", vím, že je zle. Až se mě začnou lidé ptát: "A to jsi koupila kde, prosímtě?", budu vědět, že jsem se na cestě from home made to hand made neztratila.
S penězi a šetřením je to relativní. V obchodech se prodávají tuny umělohmotných či směsových pletenin, vzhledem ke kvalitě šíleně předražených. Ten akrylový, polyamidový, viskózový a bůhvíještějaký svetr/řík opravdu ta 3% vlny nezachrnání. Nehledě na to, že ona vlna je většinou recyklovaná, tedy méně hodnotná. S ruční pleteninou, kdy se cena jen materiálu za vlněný svetr pohybuje od 1000,- výše se to moc srovnávat nedá. Kdo chce ušetřit a nevadí mu ubohé materiály, ať se do pletení raději ani nepouští. Za 300,- kvalitní svetr opravdu neuplete.
Já nejsem tak bohatá, abych si kupovala levné věci. A když už jsme u těch počtů, tak...
...dámský svetr vel. 34-36 z nové vlny (ovčí, měkkoučké), vyšel materiálem na cca 1100,- Kč:
A tento svetřík z 80% alpaky a 20% hedvábí stál do 500,- Kč:
Co je ale v obchodech předražené úplně nehorázně, jsou doplňky: šály, čepice, nákrčníky, rukavice a spol. Ty většinou neviděly ani ta výše zmiňovaná jednociferná procenta vlny a jejich cena neklesá pod stovku (a to mám na mysli i výprodeje!). Tyhle bezprsťáky z ručně barveného uruguayského merina stály cca 180,- Kč:
No...závěr? :-)
