Rock´n´roll dneška?!

V naší zemi není pletení rozhodně považováno za „rock´n´roll dneška“, ale spíše za podivného koníčka babiček bez peněz, „tvořilek“ bez vkusu a maminek na mateřské bez obojího... Věčná škoda. Převládá názor, že ručně pletené věci vypadají příšerně a nedají se nosit. Což je bohužel v naprosté většině případů pravda... 

Nedávno vyšel o pletení článek v Respektu (Jehlice v akci), který se pokusil představit je z trochu jiného úhlu pohledu jako moderní způsob sebevyjádření, který nemá už naprosto nic společného s řádem, přísností a nudou ručních prací našich předků. Takže se dočete např. o pletacích guerillách v Praze, které oplétají veřejný prostor (stromy, zábradlí a kdecovšechno), aby do něj "vnášely něco heboučkého" (grrr!), poučíte se, že ani není důležité pletení rozumět a umět, neboť se cení hlavně originalita. V tomto duchu se pak nese celý článek, který razí heslo, že ruční práce dneška jsou "partyzánské, improvizované a z recyklovaných materiálů". Úpím jen když tu citaci přepisuji! Fakt, že většina novodobých pletařek/pletařů vlastně ani pořádně plést neumí je cudně zmíněn až ke konci, protože to přeci ani není podstatné. V prvé řadě jde přeci o sebevyjádření, uměleckost, originalitu, kreativitu a bla a bla a bla... a ble. Jakkoli je asi článek psaný s dobrým úmyslem, pletení samému prokazuje vskutku medvědí službu. Pokud se totiž bude o pletení psát stále jen takto, zůstane vnímáno jako podivný koníček pro skupinku praštěných "tvořilek", které trpí nezvladatelnými návaly kreatitvity a bydlí v akrylových doupatech. 

(Nic proti pletacím guerillám, i když opletený strom a zábradlí mým šálkem čaje rozhodně nejsou. Vnášení do veřejného prostoru „něco hebkého a barevného“ je dle mého názoru naprostým krokem vedle. Stačilo by mi, kdyby na sobě měli něco hebkého a barevného lidé, kteří ten veřejný prostor zaplňují. Ale o tom někdy jindy.)

Prosím, nechme pletení jeho důstojnost. Je to v prvé řadě řemeslo jako každé jiné a jako takové se musí především umět. Kouzlo a hodnota ručně vyráběných věcí je především právě v jejich precizním řemeslném zpracování, propracovaných detailech, porozumění materiálu, střihu (ano i pletené věci mají střih, resp. schéma) atd. Zkrátka a dobře, technika je i zde základem a představa, že stačí umět hladce obrace a ve víru kreativního záchvatu stvořím krásu, před kterou všichni padnou na zadek, je stejně uhozená jako názory, že moderní obraz zvládne namalovat dítě z mateřinky.  

A takhle to vypadá, když se to UMÍ:

(Zdroj: http://www.ravelry.com/projects/parikha/central-park-hoodie.)

(Zdroj:http://www.ravelry.com/projects/CityPurl/pull-009-t8-258.)

Pro pořádek dodávám, že obě autorky modelů pletly podle návodu a nejsou to profíci. Vidíte na tom snad něco improvizovaného a partyzánského?