Tehdy a nyní

Když dokončím nový projekt, bývám z něj nadšená, i když není úplně bezchybný. Ale je to moje další "dítě", strávila jsem nad ním spoustu času, představovala si, jak a kam ho budu nosit, snila o tom, že tohle bude konečně Ten Svetr, který už nikdy nebudu chtít sundat, a těšila se až bude hotový. A když konečně přijde den D, nadšeně fotím, vkládám na Ravelry...

...a v této euforii pak k němu píšu komentář nebo příspěvek na blog.

Věřím, že takto podobně to má většina z nás, a proto bývám při čtení obezřetná. A nejvíc si cením krásných detailních fotek doplněných o upřímnost a technické údaje. Jenže postupem času zjišťuji, že můj nový favorit má vady, které se mohly projevit až nošením, a teprve zkouška času ukáže, zda obstál. V této situaci však už naprostá většina z nás mlčí, protože jsou další nové zajímavější rozpracované nebo právě dokončené projekty, do kterých jsme se zamilovaly.

Přijde mi to škoda, proto 

jsem se rozhodla povytahovat ze skříní své několik let staré věci a podívat se na ně s odstupem času a nezaujatě.

Mimochodem, je to velice zajímavé už jen z toho hlediska, že vidíte, zda a jak se zlepšuje vaše technika pletení, zda se někam posouváte nebo jen děláte dokola to samé. Doporučuji!!! Ale hlavním důvodem je poskytnout sobě i ostatním další vodítko při rozhodování, do jakého projektu investovat svůj čas, peníze a energii. Vím, že spousta z vás plete jen pro radost a jakmile je věc hotová, ztrácí o ni zájem. Já to mám jinak, potřebuji, aby moje věci žily a nosily se, když se jen hromadí ve skříni, propadám pocitům zmaru. (Nehledě na to, že máme malý byt, takže si nějaké hromadění ani nemůžu dovolit.)

Začínám hodnocením svého nejoceňovanjšího projektu na Ravelry: Winter Scarf. Dozvíte se, zda si skutečně těch svých 901 srdíček zaslouží... :-)

Děkuji za Váš čas!