Tuesday, February 14, 2012

"A proč vlastně pleteš? To jako musíte tak šetřit?"

...ptávají se mě nechápavě a s trochou despektu v hlase kamarádi a známí. 

Pletení je podezřelé, uplěl na něm povlak socialistického nedostatku, kdy všichni vyráběli, co mohli a jak uměli (nebo spíš neuměli). Zavání nudou a zapšklostí jako stařečina naftalínová skříň. Vynáší z hloubi paměti dětská traumata kousavých kulichů a svetříků barev tak odporných, že ani slzy vzteku a ponížení je nemohly smýt. (Sama si dodnes živě pamatuji na sněhobílého kulicha s červeným vzorem a obrovskou modrou bambulí, kterého jsem nesnášela, neb byl na zavazování pod bradou, šíleně hryzal na čele (zvláště když se člověk zpotil) a připomínal mi  do rudofialova rozdurděné agresivní krocany, kterých se dodnes bojím.)

Moji milí, začala jsem plést z jednoduchého důvodu: už mě nebavilo utrácet svůj drahocenný čas běháním po obchodech ve snaze najít něco, co:
a) se mi bude líbit

a 
(spojka slučovací, ošem prakticky spíše vylučovací)

b) bude to z kvalitního materiálu.

Jak prosté, milý Watsone. Bohužel kvalitní materiály se u nás zpravidla nabízejí pro kategorii 50+, takže najít kašmírový svetr pro mladou holku je úkol téměř nadlidský (zlatou výjimkou jsou kašmírové svetry z Promodu, které se za výprodejovou cenu opravdu vyplatí pořídit. Nemají je ovšem každou sezonu, achich.) Kvalitní merino najde člověk leda ve funkčním prádle, směsi s hedvábím jsou tak vzácné jako bílý delfín a o alpace si můžu nechat většinou jen zdát (Ale počkat! Abych nebyla nespravedlivá, loni jsem pořídila v hrabárně HaM svetr s příměsí alpaky.) Z toho plyne, že výjimky se najdou, ale mně už to prostě za ten čas a námahu nestojí.

Začínala jsem tedy jako pletařka z nouze hojnosti (jak krásný oxymoron!) a s každým dalším upleteným metrem se nořila hlouběji a dál do tajů tohoto tichého řemesla, až si mne docela získalo. Postupně jsem zjišťovala, že to, co nás učili ve škole, byla naprostá fušeřina a diletantismus a toužila se posunout dál. Výborným barometrem jsou rekace okolí. Jakmile se mě někdo zeptá: "To sis pletla sama, že?", vím, že je zle. Až se mě začnou lidé ptát: "A to jsi koupila kde, prosímtě?", budu vědět, že jsem se na cestě from home made to hand made neztratila.

S penězi a šetřením je to relativní. V obchodech se prodávají tuny umělohmotných  či směsových pletenin, vzhledem ke kvalitě šíleně předražených. Ten akrylový, polyamidový, viskózový a bůhvíještějaký svetr/řík opravdu ta 3% vlny nezachrnání. Nehledě na to, že ona vlna je většinou recyklovaná, tedy méně hodnotná. S ruční pleteninou, kdy se cena  jen materiálu za vlněný svetr pohybuje od 1000,- výše se to moc srovnávat nedá. Kdo chce ušetřit a nevadí mu ubohé materiály, ať se do pletení raději ani nepouští. Za 300,- kvalitní svetr opravdu neuplete.

Já nejsem tak bohatá, abych si kupovala levné věci. A když už jsme u těch počtů, tak...

...dámský svetr vel. 34-36 z nové vlny (ovčí, měkkoučké), vyšel materiálem na cca 1100,- Kč:


A tento svetřík z 80% alpaky a 20% hedvábí stál do 500,- Kč:


Co je ale v obchodech předražené úplně nehorázně, jsou doplňky: šály, čepice, nákrčníky, rukavice a spol. Ty většinou neviděly ani ta výše zmiňovaná jednociferná procenta vlny a jejich cena neklesá pod stovku (a to mám na mysli i výprodeje!). Tyhle bezprsťáky z ručně barveného uruguayského merina stály cca 180,- Kč:

No...závěr? :-)





 

6 comments:

  1. To je teda pěkně pitomá otázka, asi bych si jako odpověď jenom poklepala na hlavu. Ale je to vlastně smutné, že když chce člověk něco kvalitního, musí si to uplést (ušít, upéct, uvařit) sám.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Pitomá snad ani ne, ale docela častá. Ještě častější je ale nechápavé rozpačité mlčení. :-))) Co si budem povídat, pletení je u nás prostě trochu out, jeho konotace jsou prostě takové. Dělám si ale naděje, že by se to MOHLO změnit!

      Delete
  2. Právě jsem objevila Váš blog a líbí se mi. Já sama vyšívám a tázavé pohledy jsou velmi časté. To člověk neobhájí ani tím, že v obchodech nic není, to je prostě koníček :D Ale o pletení už uvažuju taky.Vyšívané ubrusy už stejně nemám kam dát. Hladce obrace umím. To mě babička v děctví naučila. Jen jsem nikdy nebyla tak trpělivá, abych u pletení vydržela a naučila se rovnoměrně utahovat očka, takže moje pletenina vždy vypadala jak řešeto. Teď to ale asi opráším a ve svých třiceti tu trpělivost už snad mít budu, začnu asi šálama a menšíma věcma a uvidím, co dál.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Máte skvělou přezdívku! :-))) Držím palce, aby se Vám pletení dařilo a bavilo! Věřím, že pokud máte trpělivost na vyšívání, chytne Vás i pletení. Začít něčím malým, jednodušším, ale nositelným je skvělá volba! A pokud se přihlásíte na Ravelry, jsem zvědavá na fotky povedených věcí. Mne tam najdete jako Terezku, už sem musím hodit proklikávací "buton", ale stále se mi to nedaří...

      Delete
    2. On je to vlastně nesprávný název, protože plazma nehoří, měla bych být zdroj plazmového výboje, ale to v laboratoři nikdo neřekne, je to dlouhé :D
      A s tím "to sis pletla sama" máte také svatou pravdu. Maminka i babička hodně pletly a vždy teda pěkné věci, nikdy jsem z toho neměla trauma a nikdy se mě nikdo nezeptal, ale měla jsem spolužačku, jejíž maminka pletla a ptali se všichni. Fotkybych i časem dala, ale to nebude hned, protože jsem nepletla 20 let. To bych tam dávala hodně šílený handmade :) Naposledy, než jsem pletení nechala, jsem se pustila do svetru, ale pak jsem poprosila raději maminku, at jej přeplete, byla jsem se svou prací hrubě nespokojená, ačkoli ona tvrdila, že vypráním by se ta oka srovnala. Proto vás hned v úvodu poprosím o radu (omlouvám se, pokud to tu už někde je - na blog jsem narazila dnes, marodím, tak brouzdám): pomůže opravdu nerovnoměrně utahovaným očkám vyprání? Samozřejmě když to není příliš...
      Díky a já jdu dál studovat. Máte krásné věci. Zítra beru mamince jehlice a nějaké starší klubko na tréning.

      Delete
    3. Vyprání pletenině opravdu velmi pomůže, ale všechno nezachrání. Velmi také záleží na přízi a na vzoru, kterým jste pletla - obecně hladký lícový žerzej (lícová strana hladce, rubová obrace) je nejméně milosrdný a každá chybka se na něm projeví. Je to paradoxní, protože tím všichni začínají a on je v podstatě jeden z nejtěžších...

      S vypráním je to tedy tak, že spíše pomůže přízi, aby se projevila a rozvinula tak, aby se krásně srovnal tvar pleteniny a vynikl vzor. Třeba u krajkového pletení by se bez vyprání a vypnutí o krajce ani nedalo mluvit, byl by to jen chumel čehosi upleteného.

      Pokud se do pletení skutečně chcete pustit, doporučuji vyhnout se maminčiným starším klubkům, to vás jen otráví. Pokud můžu, radila bych vám vybrat si věc, která se Vám OPRAVDU líbí a chtěla byste ji nosit nejlépe hned (!). K tomu přízi v oblíbené barvě a pusťte se do toho! :-)

      Delete